Život žraloků na Lomboku

Původně jsme chtěli psát blog po dnech. Sepisovat jednotlivé zážitky z daného dne, ale to prostě nejde, je toho tady tolik, že nestíháme. Proto budeme psát články zaměřené na dané téma – žraloci, úklid pláží, indonéská nátura, atd.

Dnešní článek je tedy o žralocích, o tržnici, o našich aktivitách na ní od začátku, až do dne, kdy nám zakázali vstup.

…Dnes už štěstí nemáme. Přicházíme na místo činu v momentu, kdy do přístavu přijíždí první loď. Za chvíli přijede ještě jedna a na tržnici dovezou něco přes 100 žraloků. Z loňska si to pamatuju celkem dobře, zapomenout se to nedá.

Loď přijede, do vody naskáčou malí kluci nebo staří rybáři, kteří už by na lodi byli spíš přítěž, tady se, ale hodí. Tahat několikaset kilové žraloky není sranda…

Žraloci jsou v boxech plných ledu na přídi lodi. Ten led je dost důležitý, protože dokud mají rybáři led, můžou rybařit, být déle na moři a zabít více žraloků. Každá loď může na moře vyplout jen 3x za 2 měsíce, má to být způsob, jak omezit počty lovených žraloků, ale jedna plavba v průměru trvá 14 dní. Navíc lodí, co zabíjí žraloky je v Tanjung Luar „jen“ asi 50

Když tedy loď přijede do přístavu, zamíří k mělčině a posádka začne několika set kilové žraloky tahat z chladících boxů. Hází je do vody, odkud je vytahují kluci na břeh, tam už čekají nosiči. Do žraloků zaseknou velký hák a ten pověsí na bambusovou tyč, ve dvou lidech pak žraloka odnesou na jatka. Tady žraloky vyskládají, každá loď má svoji řadu, nebo spíš řady žraloků. Někdy je řadí podle druhu někdy ne. Důležité ale je, aby každá řada byla jen z jedné lodi, protože jakmile se vyskládají všechny lodě, přichází na řadu dražba. Žraloci se draží po jednotlivých řadách. Vyvolávací cena jedné řady je kolem 20 000 000 Rp, což je zhruba 40 000 Kč, ale záleží na tom jaké druhy to jsou a jak jsou velcí. Jo, a v jedné řadě je více jak 20 žraloků.

Je jasné, že čím větší žralok, tím větší ploutev a tím i vyšší cena a hodnota daného žraloka. Druhy jsou, ale neméně důležité. Například Silky shark (žralok hedvábný) se nemůže vyvážet za hranice Indonésie, a to opět z důvodu jejich ochrany, aby se tolik nelovili… Ale víte co je sranda? Právě žraloků hedvábných je na tržnici nejvíce, i když je sami rybáři nazývají „cheap sharks“. Nižší odkupní cena jim, ale nezabrání žraloka, kterého mají už na laně vytáhnout a zabít. Lepší méně peněz než nic…

Jakmile začnou žraloky rovnat do řad přichází na řadu náš výzkum. Metrem měříme jejich délku bez ocasní ploutve a poté s ocasní ploutví, určujeme pohlaví a druh žraloka, také měříme délku a šířku hřbetní ploutve. Jejich věk pak budeme odhadovat právě podle délky, ale už na tržnici jsme schopni určit, jestli se jedná o dospělého žraloka nebo mládě.

Bohužel, velmi často to jsou právě mláďata, která nedostala šanci se reprodukovat a tím se počty žraloků snižují o to rychleji. Kéž by alespoň nelovili mláďata a taky těhotné samice...

….Když jsou žraloci vyskládáni v doku a dražba je u konce, přijdou na řadu řezníci. Nejdříve zpracují rejnoky a manty. Zatím co u žraloků jsou nejcennější ploutve, u rejnoků a mant to jsou jejich žábry! Dobrou chuť.

Potom pokračují se žraloky, nejdříve jim usekají ocasní ploutve a potom hřbetní a všechny ostatní. To většinou dělá jeden řezník, další řezník žraloky vyvrhne rozpůlí podélně a pak se odřezá maso od kůže a páteře.

V těchto momentech jsem fakt vděčná že nejím maso, je to neskutečně kruté a navíc, maso tady leží ve špíně, na sluníčku, po některých tělech lezou i červy a mouchy.

Ach jo to byl hodně silný zážitek, hned další den na tržnici přijela loď s více jak 60 žraloky, většina z nich byli Blue sharks (žralok modrý). Během vynášení žraloků z lodí na mě zavolala Nikča, „Ani, oni jsou těhotný a z břicha jim padají miminka.“ Říkala jsem si, že je to blbost a šla se na to podívat. Na zemi ležela malá rybička, velká hlavička a ještě větší oči, hubené, dlouhé tělíčko, s malinkou hřbetní ploutví. Říkala jsem si, že to přeci nemůže být miminko, šli jsme se teda na samici podívat a zjistili jsme, že byla opravdu těhotná a v bříšku měla tak 7 miminek. Dohromady jsme napočítali tak 5 těhotných samic, když si to teda převedeme na čísla tak ne 5 kusů, ale +25 kusů a hlavně, zabitá další generace.

Pořád si říkám, že už nemůže být nic horšího. Už víme, že žraloků bude klidně 100 a počítáme s tím, že jsme jako nacisti, počítáme, měříme a číslujeme mrtvé žraloky jako v koncentračních táborech, jakoby nikdo z nich neměl svůj život, svůj příběh… Pro nás to jsou jen čísla na papíře, musí to být jen čísla, jinak bychom to dělat nemohli. Dovolím si mluvit za nás všechny, ale zažíváme tady jedny z nejhorších chvílí v životě.

Zvykla jsem si na ty vyhaslé oči bez života a vystrašené výrazy…. Pak přijde rána jako nenarozená žraločí miminka v břiše mrtvé mámy nebo jen týden staří žraloci, které v břiše nosila zase jejich máma 9 měsíců, stejně jako to dělají naše maminky. Akorát tyhle broučci prostě nedostanou šanci žít. V tyhle momenty, bych radši zapomněla a žila si ve sladké nevědomosti.

Pocity z tržnice od Nikči: Stála jsem kousek od rybářské lodě, viděla jsem na příď, kde byli velké boxy. V hlavě mi znělo, „Ach jo, tak je to tady“ … Věděla jsem, že tato cesta pro mě bude hodně náročná, ale doma jsem si nedokázala představit, jak moc to pro mě bude těžké. Když v tom rybáři začali jeden po druhém vyhazovat do vody mrtvé žraloky. V tu chvíli mi vyhrkly slzy. Cítila jsem hroznou beznaděj. V hlavě se mi hemžila jedna myšlenka za druhou. Proč to dělají? Proč takto devastují oceány? Uvědomují si to vůbec rybáři? Proč jsou tyto věci legální? Proč se všechno točí jen kolem peněz?

Jakmile přišlo na řadu měření, připadala jsem si jako robot, který jen zapisuje nějaká čísla. Vidět žraloka takhle zblízka, to bylo poprvé. Přecházeli jsme od jednoho těla k druhému. Tady na tržnici v Tanjung Luar jsou už bohužel žraloci bezmocní, přitom v oceánu jsou to největší páni. Jeden z nejtěžších zážitků na tržnici byl pro mě moment, kdy jsme na bambusovém kůlu viděla březí samici, které z břicha vypadávali nenarozená miminka. Tento okamžik mě odrovnal na celý den. Slovy vlastně nikdy nemohu přesně sdělit to, co na tržnici zažívám. Tato zkušenost je nepřenosná. Stejně jako nelze popsat zápach z rozsekaných těl žraloků, kterou na oblečení cítím ještě teď.

 

No čím víc o žraločím obchodu víme tím je to horší a uvědomujeme si, jak těžké to bude zastavit. V tomhle „businessu“ jede hrozně moc lidí, a ještě víc peněz. Čím víc se ptáme, tím víc cítíme jejich odpor k nám a necítíme se úplně nejlíp.


21.07.2019
Tyto webové stránky využívají cookies. Setrváním na těchto webových stránkách souhlasíte s jejich využíváním. Více zjistíte zde.