Den I.

Nic není tak růžové, jak se na první pohled zdálo.

Na svou dobrovolnickou cestu pro ochranu oceánů jsem se vydala s jednou nejmenovanou organizací. Důvod proč jsem se spojila s někým zkušenějším byl prostý, organizátoři projektu znají svou zemi, svou kulturu a budou snad i nejlépe vědět jak a kde pomoci. Chtěla jsem co nejaktivněji využít svůj čas a opravdu pomoci.

No zatím nejsem schopná říci, zda to bude z jejich strany kvalitně připravený projekt. Nejsem si ale úplně jistá.

Po vyzvednutí na letišti a odvezení do nášeho EP house, (mimochodem za naprosto přehnaný poplatek) mě nechali samotnou na pokoji s tím, že přijedou někdy potom. Jak že vypadá dům? Naprosto perfektně, je tu sprcha i záchod, špinavá postel taky. Jako klimatizace slouží větrák, uvařit si můžeme leda tak na ohni, ale máme ledničku! Takže co víc si přát?

V dobu mého příjezdu byly v domě další dvě dobrovolnice, které se naštěstí vrátily dříve ze svého výletu. Měli totiž celý víkend volno. Mohliymi tedy říci něco blížšího o plánu našeho projektu. Ten byl naplánován pouze na tento měsíc a to vždy na 3 dny v týdnu. O kvalitě daných aktivit se zatím bavit ani nebudu. Nebylo by to fér, jelikož jsem je zatím neměla možnost vyzkoušet, ale z vyprávění ostatních je to katastrofa. Prý uklízení čistých pláží apod. No uvidíme.

Každopádně mi to nedá, abych se našeho „leadera“ nezeptala proč pracujeme jen 3 dny. Vykoktal něco ve smyslu, abyste měli více dnů na cestování, abychom měli ‚holiday’. Jo super, já totiž na ‚holiday’ jezdím zásadně sama. No nic v tuto chvíli mám pocit, že jsme pro ně jen pračka na peníze. Chápu Sri Lanka je chudá země, shání peníze kde se dá, ale my jsme přijeli dobrovolně, pomoci jejich zemi.

Na druhou stranu lokalita našeho EP house je pro dobrovolníky skvělá. Nemyslím si sice, že to udělali záměrně, spíš vybírali tu nejlevnější alternativu. Náš dům se nachází na kraji slumu, asi 100 metrů od oceánu, super půjdu se vykoupat pomyslím si. Prvotní nadšení vystřídá šok, všude jsou odpadky, nejen na kamenech ústících do oceánu, ale také přímo ve vodě. Jak posléze zjišťuji pobřeží lemuje cca. 6 km dlouhý slum, malé domečky postavené ze dřeva, ale i kusů všelijakých plastových částí, které místní našli v sutinách domů po Tsunami. Stěny domů tvoří většinou různé reklamní folie, billboardy apod.

Prostě všude se povalují odpadky. Slum je na pláži a z druhé strany ho s městem oddělují koleje vedoucí do Colomba po kterých se každou půl hodinu prohání vlak k až prasknutí narvaný lidmi.

Opravdu všude se povalují odpadky. Není krok, abych na nějaký ten kus nenarazila.

Většinou se jedná o igelitové sáčky, žabky a pet lahve, ale také neidentifikovatelné zbytky čehosi, kusy rybářských sítí, lana, dětské hračky a kartáčky.

Všechno fotím a mám jasno, zítra nebude žádný day off. Půjdu sem a budu uklízet i kdybych měla být jediná. Budu dělat to kvůli čemu jsem sem přijela. Budu pomáhat a šířit své zkušenosti mezi Vás, kteří tu semnou nemůžete být.

Díky, že to čtete a že se zajímáte!