Den III. - škola

Dnešek začal opravdu skvěle. O půl 7 jsme kráčeli na vlakovou zastávku, už ta byla narvaná k prasknutí. Asi za 5 Kč jsme si koupili lístek do Colomba, vlak přijížděl a už v ten moment z otevřených dveří ‚vyčuhovali‘ lidé. Tam se přeci nemůžeme vejít. No koukala jsem jako blázen, ale opak byl pravdou. Vešli jsme se! Prostě jsme se tam narvali, sice jsme stáli na schůdkách, v podstatě venku z vlaku, ale jeli jsme.

Ranní krmení - Náš hlídač, naše 'vila'

Snad každé 3 minuty vlak zastavoval na zastávkách a pokaždé i když jsem si říkala, že nemůže nikdo nastoupit, přibývali další lidé. Ranní metro v Praze nebo Londýně je proti tomu pohodička. No prostě ideál pro někoho kdo nemá rád lidi. Asi po 30 minutách jsme konečně zastavili v Colombu. Zde jsme si koupili další lístek a pokračovali osobáčkem asi 2hodiny. Náš cíl byla jedna škola za Colombem ve městečku Veyagoda, kde jsme měli pro studenty připravenou přednášku. Neptejte se mě proč jsme jeli do školy vzdálené 2 hodiny jízdy, která navíc ani není na pobřeží, když jen v Colombu jsou desítky škol. No nic. Po 2 hodinách jízdy kde jsme sice seděli, ale neustále kolem nás procházeli prodavači a hlasitě se snažili upozornit na své prvotřídní zboží - ovoce, oříšky, dětské knížky ale i redukce na zahradní hadice. Jako třešnička na dortu byli žebráci slepci. Jeden muž bez nohy a další se sloní nemocí. Detaily po mě nechtějte, nebyl to hezký zážitek.

 

Před vchodem do školy jsme si museli obléct kalhoty a zakrýt ramena, cca. 35°C. Takhle vyfiknutí jsme stáli asi půl hodinky a vážně jsme měli pocit, že nás nikdo nečeká. Další perlička byla, že místo 70 dětí jich bylo sotva 40. Ale tak co, lepší než nic, řekli jsme si a začali s prezentací. Mluvili jsme o všem, o environmentálních problémech, ničení deštných pralesů, nadměrném rybolovu, globálních problémech, ale i těch lokálních, jako je úbytek mořských želv apod. Tak nějak jsme měli po celou dobu pocit, že děti vůbec neví co jim říkáme.

Na otázky nereagovali, celkově koukali tak nějak překvapeně, ale opak byl pravdou. Byli skvělí. Když jsme jim jako takový skupinový úkol zadali výrobu ‚posterů’ o tom, co je v naší prezentaci zaujalo a co bychom mohli s problémy dělat, nestačili jsme se divit. Nejen, že děti přednášce v angličtině porozuměli, ale pochopili vážnost situace.

   

Působivým způsobem vypracovali plakáty a dokonce je před námi i ostatními dětmi odprezentovali. Bylo to skvělé, ještě když nám přišla jedna slečna poděkovat za to co děláme a že jsme jim udělali přednášku. Dokonce i pan ředitel byl nadšený a mohli jsme si dát pravou ‚Sri- Lanskou‘ limonádu v jejich kantýně, zdarma! Vzhled kantýny nebudeme rozebírat o to nejde, jde o to, že se nám podařilo ukázat realitu několika dětem. Nové generaci, která má podle mě šanci změnit náš svět.

   

Cesta domů byla opět přervaným vlakem a potom přehřátým autobusem. 8 kilometrů jsme jeli hodinu, ale po náročném dni jsme se rozhodli skočit na veganský burger, kde k našemu překvapení měli místo plastových brček, brčka kovová.

No není to nádhera?

PS: Den IV. byl jeden z nejlepších v mém životě.

This site uses cookies. By staying on this website you agree to their use. Found out more here.