Den V. - Utíkej

Den V.

Omlouvám se, že to tak trvalo, abych článek mohla napsat, potřebovala jsem si ověřit jednu důležitou informaci, abych nepsala blbosti. Tímto děkuji Hance, která založila organizaci Chráníme mořské želvy (www.morskezelvy.cz) a poskytla mi perfektní support o tom, jak se věci mají. Až vyrostu chci být jako ona.

 

Kredit: © Archiv Hany Svobodové, morskezelvy.cz

Takže Den V. se nesl v duchu pleskání želvích ploutví, šumění mořských vln a křiku mořských ptáků.

Do želví rezervace nebo chcete-li nemocnice jsem se opravdu těšila, želvy miluju odjakživa a chtěla jsem vidět, jak se jim lidé snaží pomoct. Tyhle tzv. Turtle conservations vznikly z důvodu obchodu se želvovinou a želvími vajíčky. Místní prostě vybrali želví hnízda a prodávali je jako suvenýr. V těchto želvích rezervací se o želvy starají. Získají vajíčka želv, počkají až se vylíhnou a pak je pustí do oceánu, také tam mají raněné a nějakým způsobem zdeformované želvy, kterým poskytují domov po celý jejich život.

Zní to hezky, že? Tak by to mělo být, ale bohužel... Tyto rezervace nevznikají pro ochranu želv, ale pro peníze, pro hloupé turisty, kteří přijedou jenom proto, aby se mohli se želvou vyfotit. Řekněte mi jak cenná je taková fotka když víte co za ní stojí?

Co se týká malých želv funguje to ta, že se želvy buď sami vyhrabou z hnízda nebo jim ‚ošetřovatelé’ pomůžou. Naskládají je do lavoru a potom ‚vylijí’ do nádrže se slanou vodou. Samozřejmě by to mělo být tak, že želvy vezmou, postaví je na pláž odtud se želvičky sami dostat do oceánu.

Hned co jsme přijeli okolo 7 hodiny ráno, jsme šli vyhrabat 2 hnízda plná malých želviček. Už ta samotná činnost, že se jim tam ‚šťouráme‘ ve mně nevzbuzovala nic dobrého. Říkala jsem si, možná tím, že člověk celý proces narození želv narušil, želvy nejsou schopné vyhrabat se sami.

 

Jak jsem se mýlila, odpoledne se narodila další želvátka a sama si našla cestu z písku ven. Takže vlastně nechápu, proč jsme to dělali.

Můj pocit nenávisti vůči všem lidem v této želví ‚rezervaci ‘se stupňoval, když jsme novorozence položili do lavoru, oni se neúnavně snažili dostat ven z plastového vězení, rvalo mi to srdce. Proč je nemůžeme pustit ven? Na pláž? Ptala jsem se jednoho ‚ošetřovatele, prý mořští ptáci, zabili by je. Samozřejmě jsme tomu nevěřili, a tak jsme tajně pár želviček na pláž propašovali, měli pravdu ptáci se opravdu začali slítávat na svou snadnou kořist.

Mince má, ale 2 strany, pokud bychom byly na pláži ve větším počtu lidí, což bychom mohli být, želvičky bychom v pohodě ubránili. Nic naplat, naše protesty byly zbytečné, želvy se prý pustí večer, až budou ptáci spát… Tak si na to tedy počkáme.

Malinké želvy jsme tedy přemístili do betonové nádrže. Ten pohled se mi asi navždy vryje do paměti, desítky malých želv, hrabající malými ploutvičkami do betonu, v marné snaze dostat se ven. No nic, ptáme se po další práci, teda skutečné práci, jsme tu, abychom přeci pomohli. Nejdříve to vypadalo, že pro nás žádnou činnost nenajdou, ale nakonec jsme dostali za úkol nosit kbelíky s vodou z oceánu.

Bylo tak 10 hodin ráno a my měli hotovo a neměli co na práci. Vlastně nikdo neměl ‚do čeho píchnout‘. Chlapi jen tak lelkovali ve stínu a jenom když přijeli nějací turisti tak je někdo z nich provedl po areálu. Jeden z ‚ošetřovatelů‘ nám přinesl nějaká manga a ptá se nás kolik měsíců nám zbývá do konce semestru. Borec si prostě myslel, že jsme studenti biologie a přišli jsme zkoumat želvy, které tam právě za tím to účelem lidé z univerzity mají. Paráda, povídám mu, že nejsme z univerzity, že jsme tady jako dobrovolníci z jedné nejmenované organizace. Překvapeně na mě koukal, že prý o téhle organizaci nikdy neslyšel.  Nepřekvapuje mě to, spíš se ptám sama sebe, proč Ti lidé z naší organizace vůbec něco pořádají, když jim na tom, co děláme vlastně vůbec nezáleží a je jim úplně jedno jestli něco změníme…

 Vraťme se zpátky, abych nepsala jenom o malých želvičkách, něco málo o těch, co tu stráví celý život. Želvy zde žijí v opravdu malých nádržích, takže toho pohybu moc nemají. Některé z nich jsou podle mě natolik silné, že by v oceánu přežily nebo alespoň by měly dostat šanci. Například želva, která má jen trochu prohnutý krunýř nebo želva ‚albínka‘ kdyby jim jen dali šanci… Ale teď už je pozdě, tyto želvy se zde narodili, tím, že jsou tu celý život, mají zakrnělé svaly a nebyly by schopné potopit se do dostatečných hloubek.

Krásná želva Albínka, jediná její 'vada' je, že je bílá. 

Co se týče péče o želvy, nevím, jak to mají s krmením, ale vodu jim mění jednou za pár dnů, a samozřejmě ne celou nádrž, to by bylo přeci moc pracné. V některých centrech je to prý ještě horší a místo slané vody mají želvy vodu sladkou. Nevím, co je na tom pravda, ale nechci si to ani představit.

Na druhou stranu, některé želvy, co tu mají by ve volné přírodě opravdu nepřežily, třeba ty, kterým bezohlední, pitomí rybáři uřízli ploutvičky, aby je dostali ze svých sítí. Co je víc jeden život nebo kus provazu?  

     

V poledne jsme šli na oběd s tím, že stejně nemáme co dělat, když jsme se vrátili bylo to pořád stejné, žádná práce pro nás tu nebyla. Šla jsme tedy na pláž, zablbnout ve vlnách. Uplynula hodina, pořád nic na práci. Vzala jsem tedy kbelík a šla uklízet pláž. Nebyla v tak hrozném stavu jako pláže v naší lokalitě, ale bylo toho tady i tak dost. Např. tohle jsem vytáhla přímo z oceánu asi tak za 15 minut, a to jsem stála jenom na jednom místě.

Konečně se začalo stmívat, je čas vysvobodit želvičky z betonového vězení. Máme 2 plné nádrže želviček, v jedné jsou ty z rána a v druhé několik želv, které se narodili už včera a zbytek, který se narodil dnes odpoledne. Byl to nezapomenutelný pohled, jak malé želvičky šmejdili po pláži a poté neohroženě zápasily s vlnami..

Vypustily jsme jich tak 20–30 a najednou nás jeden pracovník zastavil, že to už stačí. Nechápavě jsme na něj zíraly, proč jako? Vždyť máme ještě plnou nádrž prcků a v druhé jich je taky ještě dost. Nejdřív se vymlouval na velké vlny až nakonec ‚kápl božskou‘ musí tady zůstat pro debilní turisty, když tady nebudou mít malé želvičky, turisti nepřijedou.

Svině, pomyslela jsem si, šla jsem se podívat do nádrže z dnešního rána. Mrňousci se skoro nehýbali, na jednu stranu to bylo dobře, alespoň šetřily síly, ale i tak něketeří bez přestávky zápasily s betonem, jako mají asi tak šanci na přežití? Skoro jsme se s nimi popraly, ale vše k ničemu. Nakonec se nám jich ještě několik povedlo zachránit, přijel totiž nějaký boreček, vypustit za 1000 RP pár želv, pro supr záběr, jak jinak. Využily jsme svou šanci a při prohlídce ‚rezervace’mu vysvětlily jak se věci mají a tak si koupil ještě jednou 10 ks želv, do lavoru jsme jich nacpaly co nejvíc a tak daly alespň malou šanci pár vyvoleným…

Co se dělo s ostaními nevím a nechci vědět. Vážně se nedalo nic dělat, chlapi tam jsou 24 hodin denně a tak by bylo prakticky nemožné želvy ‚ukrást’a vypustit….

A víte co je ze všeho nejlepší? Za to, že jsme jim tam byli ‚pomoci‘ naše organizace platila. Tohle mi prostě žádný smysl nedává.

Co můžete dělat vy?

Nechodit na taková místa, když už tam budete ptát se jich proč nemají želvy větší nádrže a proč ty co vypadají v pořádku jsou vlastně tady. V žádném případě na želvy nešahat a nenechat chovatele, aby želvy zbytečně tahali ven.

 

Tyto webové stránky využívají cookies. Setrváním na těchto webových stránkách souhlasíte s jejich využíváním. Found out more zde.